Směnky

Směnky patří mezi cenné papíry peněžního trhu, které potvrzují určitý závazek dlužníka vůči věřiteli. Směnky slouží nejen k zajištění plnění dluhů, kdy díky jejímu vlastnění snadněji získáme své peněžní pohledávky, ale mohou sloužit jako platební prostředek. Tuto funkci plní směnky, které lze nabídnout před vypršením doby splatnosti k odkupu bankám, které stávajícím věřitelům vyplatí peněžní prostředky, avšak snížené o úroky, které plynou za zbývající dobu do splatnosti směnky. Také si banky za tuto transakci většinou žádají i další poplatky. Takovýto obchod se označuje jako eskont směnky bankou. Směnky mají také nezastupitelné místo v obchodním styku. Velké množství odběratelů se dostává do situace, kdy nejsou schopni dostát svých závazků vůči dodavatelům včas, a proto využívají existenci směnek, které umožňují posunout dobu splatnosti. Za tuto dobu jsou odběratelé schopni získat peníze (prostřednictvím odbytu) a uhradit dluh včetně úroků, které plynou dodavatelům z držby směnky, kterou akceptovali.

Směnka může být napsána na jakémkoli papíře, avšak musí splňovat zákonem stanovené náležitosti, jako jsou: název směnka musí být obsažena v nadpisu cenného papíru i v textu listiny, bezpodmínečný příkaz zaplatit částku uvedenou na směnce, datum a místo vystavení směnky, jméno hlavního dlužníka a věřitele, údaj o splatnosti směnky a místo jejího splacení (jedná se o domicil a pokud není na směnce uveden, je to místo, kde má dlužník bydliště nebo místo jeho podnikání) a podpis výstavce směnky.

Pokud směnka splňuje všechny tyto požadavky, může se směnečně zavazovat každá svéprávná a zletilá osoba, fyzická i právnická osoba (za právnickou osobu podepisuje vystavenou směnku jednatel společnosti, který je uveden v obchodním rejstříku).

Na trhu neexistuje pouze jeden druh směnky, ale jsou tři základní – vlastní, cizí a cizí směnka na vlastní řad.

Vlastní směnku vystavuje dlužník, který se zavazuje, že v den splatnosti zaplatí částku uvedenou na směnce a v místě předem určeném. V textu musí být zřetelně označeno slovo „zaplatím“.

Cizí směnkou výstavce vyzývá třetí osobu (nazývanou jako směnečník), aby zaplatila částku uvedenou na směnce v daném místě a čase věřiteli, protože on sám dlužník příslušné prostředky nemá nebo chce zvýšit důvěryhodnost směnky. V případě, že směnečník, který je uveden na směnce, souhlasí se svou funkcí, akceptuje tuto směnku svým podpisem. Po tomto podpisu se stává hlavním dlužníkem. Směnky většinou akceptuje banka, u které má dlužník účet a oba subjekty si předem stanoví podmínky, za jakých proběhne tato transakce. Směnka cizí obsahuje slovo „zaplaťte“.

V situaci, kdy věřitel nechce čekat až dlužník vystaví směnku, tak sám vystaví směnku cizí na vlastní řad a nechá ji dlužníkovi podepsat – akceptovat. Tato směnka musí mít v sobě obsaženu větu „zaplaťte za tuto směnku na řád náš vlastní“.

Pro potřeby firemního účetnictví jsou dále rozdělovány směnky k inkasu a k úhradě.